Poničená jídelní židlička, koupě nové? Kdepak

S výběrem jídelní židličky pro dítě jsme měli poměrně jasno. Přesto, že je na trhu nepřeberné množství nabízející polohování až do lehu, obrovský pultík, možnost předělat na houpátko apod., nestáli jsme o žádný nadstandard, ale chtěli dřevenou, tu, jež lze rozložit na stoleček se židličkou.

Z počátku jsme ji měli přistavenou ke stolu s přidělaným dřevěným pultíkem, abychom se učili stolovat společně, později jsme dcerku nechávali jíst samostatně u stolečku a židličky a později oddělali pultík a sedávala zase s námi. Když vyrostla natolik, že mohla sedávat u stolu s námi na své vlastní židli, používala tento komplet na hraní. Samozřejmě se postupem času opotřeboval ochranný omyvatelný povlak, potrhalo se to a my to i úplně odstranili. Vypadalo to hrozně, opotřebovaně, nezhledně. Ze sedadla koukal už i molitan a teď co s tím. Vyhodit?
Chtěli jsme, aby ji užila i druhá dcerka, ale takhle by ji „doničila“ za pár měsíců. Kamarádka mi řekla o možnosti, nechat na židličku dát povlak nový, že to někde dělají a nestojí to moc. Ale přiznám se, že hledat kde a vůbec to zařizování – dovést to apod., se mi nechtělo. Řekla jsem si, že ji zrenovuji sama. Koupila jsem si hezký kousek omyvatelného ubrusu – červený s bílým květinovým vzorem, je to stejný materiál, jako byl na židličce, jen ne s dětským vzorem. Židličku jsem rozebrala, vystřihla si obrys s nějakou tou rezervou a měla v plánu, že okraje zatavím horkým nožem. Doma na mě koukali trochu jako na blázna, ale ono to šlo výborně… Zatavené jsem to měla za chvíli, nechala samozřejmě jednu stranu volnou, vložila do toho sedátko-opěrátko a pak to „dotavila“, namontovali jsme to zpět a židlička vypadá jako nová! Doposud se neprotrhla a v jídelně nám nedělá ostudu.